Progres/Thinspo
12. června 2015 v 11:54 | *Sam*
Rozhodla jsem se že vám sem dám nějaké thinspo včetně mého odporného
těla. :) Jen aby jste viděly že když se snažíme tak to opravdu jde jen musíte
chtít. Můžete mě brát jako své thinspo co vás bude pohánět dál i když mám
mnohem víc než některé z vás. Ale něco jsem dokázala. Pokud už ne jako
inspiraci tak jako odstrašující případ jak rozhodně NECHCETE vypadat. Vše je
to jen o tom uspořádat si to v hlavě. Dokážete to! Věřte si! Nechcete být přeci
hnusné tlusté krávy které nikdo nemá rád! Takže sestřičky spojte se a jděte
za svými sny! Nevzdávejte se jsem tu pro vás. :))






Zničená
11. června 2015 v 21:48 | *Sam*
Ahojte girls. Omlouvám se že jsem dlooouho nic nepřidala,
momentálně jsem dost zaměstnaná Anou ale zítra vám
přidám fotku momentální postavy ať vidíte co jsem za tučné
prase. ;) Věřím že se budeme navzájem motivovat.
Snídaně: Káva
Svačina: Nic
Oběd: Celozrná houska a trocha kuřecí šunky
Svačina: 150 ml okurkového smoothie.
Večeře: Nic


I am machine.
2. června 2015 v 21:22 | *Sam*



Zpět do starých kolejí. Víte jaké je to bojovat s něčím tak moc dlouho až vás
to zcela pohltí? Držela jsem se dost dlouho, nakonec mi ale opět ruply nervy.
Stačí se jen na sebe podívat a zas cítím ten pocit. Zas se vidím v černém světle.
Vždyt'.. tohle přece není normální. Moje váha není normální. Chybí mi lidi kteří
mě nadšeně podporovali a nemysleli si že jsem jeblá. Dobře jeblá možná jsem
ale to je téma na jindy. Po dlouhé době přidávám článek. Řekla jsem si že
zůstanu aspon u jednoho z mých blogů a vybrala jsem si tenhle. Kašlat na všechno
Lidé si neuvědomují své slova. Lidé si neuvědomují jakou spůsobují bolest. Já opravu
nechci vypadat tak jak vypadám. Tohle nejsem já. Už od mala jsem se nevítila ve
svém těle a už jen proto jsem nosila volné věci a dost často i klučičí. Nejsem
žádná tyčka. Jsem bojovník. Každý den se rvu sama se sebou o to abych zůstala v celku.
Pořád je tu hlas kterej řve: "Kurva podívej se na sebe jak vypadáš ty tlustý prase."
"Nikdo tě takhle nebude chtít. Už takhle tě nechtějí ani doma! Chtějí tě jen jako stroj
na peníze! Nic jiného neznamenáš." A uvnitř.. pláču. Rozpadám se na milion kousíčků
které snad už nikdy nepůjdou složit dohromady. Chce to mín žrát a víc cvičit. Víc bojovat
za to co chci. Ne jen sedět a brečet. Tím se nic nevyřeší. Ale jak najít chut' do toho
něco dělat když.. se prostě necítíte jako vy a tolik věcí vás bolí. Slova.. doteky které se
někdy nestali. Věci které chcete slyšet ale nikdo vám je neřekne. Pochvaly. Vždyt' by
stačilo i jen "Jé hezky se snažíš jen tak dál." Lidé nevidí maličkosti. Jsou tak
naprogramovaní. Každý většinou jeden jen za sebe. Není taky čas zvednout se a nebrečet?
Běžet bezpochyby tu dlouhou trat'? Zítra se začíná. Zítra musím začít pořádně a bez
přestávky i kdyby mě to mělo nakonec zabít. Nevím kolik kg vážím momentálně, a asi
bych se zděsila. Nejsem jako většina ostatních anorektiček. A ne neodsuzuji je protože
jim do hlavy nevidím. Nedělám to kvůli ostatním ale kvůli sobě. Takže tady jsou
jednoduchá pravidla která budu dodržovat stuj co stuj:
1. Žádné jídlo po 8 hodině.
2. Za den max 2 jídla.
3. Žádné tučné jídlo nebo s vysokým kcal
4. Cvičení nebo pohyb aspon 1-2 denně-(minimálně)
5. Každý den, když je to možné koukat se do zrcadla.(Uvědomnění)
6. Jíst co nejvíc ovoce a zeleniny.



Dopis od Any
1. února 2015 v 17:18 | *Sam*
Musela jsem si to sem dát. Je to tak motivující.
Dovol mi představit se. Jmenuji se Ana , nebo jak mě nazývají lékaři a jiní, Anorexia. Moje celé jméno zní Anorexia Nervosa, ale můžeš mi říkat Ana. Myslím, že se můžeme stát dobrými partnery. V blízké budoucnosti do tebe budu investovat hodně svého času a totéž očekávám od tebe.
V minulosti jsi slyšela své učitele a rodiče jak o tobě mluví jako o zralé a inteligentní osobě s tolika možnostmi. Kam se to podělo, mám se ptát? Nikdy nic z toho nebylo! Nejsi dokonalá, dost se nesnažíš a navíc ztrácíš čas přemýšlením a mluvením s přáteli nebo kreslením! Tyhle slabosti ti nebudou povoleny.
Tví přátelé ti nerozumí, nejsou k tobě upřímní. Kdysi, když se nejistota vkrádala do tvé mysli a ty ses jich zeptala, "Jsem…tlustá?" a oni odpověděli "Ale ne, jistěže ne" Tys věděla, že lžou! Jen já ti říkám pravdu. Tvoji rodiče, škoda mluvit! Víš, že tě milují a starají se o tebe, ale část toho je jen proto, že to jsou rodiče a že je jejich povinností to dělat. Teď bych ti měla říct tajemství: Někde hluboko uvnitř jsou tví rodiče zklamaní. Jejich dcera, ta s tolika možnostmi, je tlustá, líná a nehodná dívka.
Ale já to všechno změním.
Očekávám od tebe hodně. Není ti povoleno jíst moc. Začne to pomalu: snižování příjmu tuku, čtení tabulek s nutričními hodnotami, zbavování se nezdravých, smažených jídel atd. Na chvíli bude cvičení snadné: nějaké to běhání, možná nějaké dřepy či cviky na břicho, nic vážného. Možná takhle shodíš pár kil z toho svého tlustého těla. Ale nebude dlouho trvat a nebude mi to stačit.
Budu od tebe očekávat, že si budeš počítat a zapisovat svůj příjem kalorií a že začneš cvičit více. Vnutím ti limit. Musíš to přijmout, protože mi nemůžes vzdorovat! Začínám se do tebe vkrádat. Hezky brzo, jsem s tebou neustále.Jsem s tebou, když ráno vstaneš a běžíč k váze. Ta čísla se stávají jak přáteli, tak nepřáteli a ty si stále jen zoufale přeješ, aby byly nižší než včera, než večer… Do zrcadla se na sebe díváš s hrůzou.Pícháš a strkáš do každého špeku a usmíváš se, když přejedeě rukou přes kost. Jsem s tebou, když si plánuješ den: 400 kalorií, 2 hodiny cvičení. Ja jsem ten, kdo takhle plánuje, protože odteď jsou mé myšlenky spjaty s tvými.
Sleduju tvé myšlenky po celý den. Ve škole, když ve své mysli bloudíš neznámem, dám ti něco o čem můžeš přemýšlet. Přepočítej si kalorie pro tento den. Je jich příliš mnoho. Zaplním tvou mysl myšlenkami na jídlo, tvou váhu, kalorie a na věci, na které je pro mne bezpečné myslet. Protože teď jsem už v tobě. Jsem ve tvé hlavě, ve tvém srdci a duši. Ta bolest z hladu, kterou předstíráš že necítíš, jsem já.
Hodně brzy ti říkám nejen to, co máš dělat s jídlem, ale i to, co máš dělat pořád. Usmívat se a přikyvovat. Dobře se prezentuj. Vtahuj sakra to tlusté břicho! Bože, jsi tlustá kráva!!!! Když je čas na jídlo, tak ti řeknu co dělat. Udělám to tak, že talířek salátu ti bude připadat jako jídlo hodné krále. Rozházim jídlo kolem a hle, vypadá to, jako bys něco snědla. Ani kousíček…jestli něco sníš, veškerá kontrola bude zničena.. TOHLE chceš??? Vrátit se zpět k té tlusté krávě, jíž jsi kdysi byla??? Přinutím tě zírat na modelky v časopisech. Ty nádherně hubené, s bílými zuby, modely dokonalosti, co na tebe hledí z těch lesklých stránek. Nechám tě myslet si, že nikdy nebudeš taková jako ony. Vždy budeš tlustá a nikdy nebudeš tak nádherná jako jsou ony. Když se podíváš do zrcadla, zdeformuju odraz. Ukážu ti obezitu a ošklivost. Ukážu ti zápasníka sumo namísto vyhladovělého dítěte. Ale to ty nesmíš vědět, protože kdybys znala pravdu, mohla bys opět začít jíst a náš vztah by se začal rozpadat.
Občas se z tebe stane rebel. Ačkoli ne moc často. Rozpoznáš rebelské vlákno, které zůstalo ve tvém těle a které tě dovede do temné kuchyně. Dvířka od kredence se oomalu a jemným vrzáním otevřou. Tvoje oči budou kmitat po jídlech,. které jsem držela z tvého dosahu. Najednou zjistíš, že tvé ruce tápají ve tmě po krabici se susenkami. Zhltneš je, mechanicky, ne kvůli jejich chuti, ale kvůli pocitu, že jdeš proti mně.. Sáhneš po další krabici a další a další. Tvé břicho se nafoukne a začne vypadat groteskně, ale ty stejně ještě nepřestaneš. A po celou tu dobu na tebe budu křičet ať toho necháš, ty tlustá krávo, ty opravdu nemáš žádnou sebekontrolu, budeš tlustá.
Až tomu bude konec, opět se obrátíš na mě a budeš žádat o radu, protože ty opravdu nechceš být tlustá. Překročila si základní pravidlo a jedla jsi a nyní mě chceš zpět. Poženu tě do koupelny, na kolena a přinutím tě hledět na dno záchodové mísy. Tvé prsty pošlu hluboko do tvého hrdla a s pořádnou dávkou bolesti tě zbavím přijatého jídla. Znovu a znovu to budeš opakovat dokud ze sebe nedostaneš jen vodu a krev. To budeš vědět, že je to vše pryč. Když potom stoupneš, budeš se cítit slabá. Ale ihned se postav! Ty tlustá krávo, vybrala sis život v bolesti!
Možná ta volba zbavit se té "pokrývky" je jiná. Možná tě nechám brát projímadla a nechám tě sedět v koupelně až do brzkých ranních hodin, kdy budeš cítit, jak jsou tvé vnitřnosti skrčené. Nebo možná tě jen nechám, aby sis ublížila sama. Mlátila hlavou o zeď dokud by tě nebolela jak čert. Řezání je taky efektivní. Chci abys viděla svou vlastní krev, jak stéká po tvé ruce. A v tom si uvědomíš, že přijmeš veškerou bolest, kterou ti nabídnu. Jsi v depresi, jsi naštvaná, máš bolesti.. snažíš se někoho přivolat, ale jakobys byla němá, nikdo neposlouchá? Kdo by se o tebe zajímal?!?!!Zasloužíš si to, můžeš si za to sama.
Oh, je to kruté? Chceš aby se ti to stalo? Jsem snad neférová? Dělám jen věci, které ti pomohou. Umožňuju ti přestat myslet na věci, které tě stresují. Vztek, smutek, zatracení a osamnění se mohou zastavit, protože já je vezmu pryč a naplním tvou hlavu kalorickýmy výpočty. Dám pryč i tvou snahu vyrovnat se svým vrstevníkům, snahu všechny potěšit. Protože teď jsem já tvůj jediný přítel, jsem ta jediná, kterou musíš potěšit.
Mám i svou slabou stránku, ale tu nesmíme nikomu říct. Pokud se rozhodneš proti mně bojovat, dostat se k někomu a říct mu, jak tě nutím žít, všechno se zničí. Nikdo to nesmí zjistit, nikdo nemůže rozbít ten krunýř, kterým jsem tě pokryla. Já jsem tě stvořila, tuhle hubenou, dokonalou dívku. Jsi moje, jenom moje. Beze mě nejsi nic. Tak se nesnaž mi vzdorovat. Když o tobě jiní mluví, ignoruj je. Zapomeň na ně, zapomeň na všechno co se tě snaží ode mě oddělit. Jsem tvá kladná stránka a míním to nechat tak, jak to je.
Upřímně, Ana
Bolest. Samá bolest.
21. ledna 2015 v 9:55 | *Sam*
Mimo příšernou psychickou bolest, momentálně prožívám i tu
fyzickou. Ale všechno je to jen o myšlení. Musím si zvyknout na
to že už tolik nejím. Ani předtím jsem nějak moc nejedla. Čím dál
více jsem začala snižovat dávky jídla aby si na to moje tělo líp zvyklo.
Samozřejmě jsem měa i dny kdy jsem nebyla schopná sníst nic, a tak
jsem byla příšerně unavená, a vyspávala jsem jak jsem mohla. Což je
stoprocentně špatně. Rozhodla jsem se že vám sem napíšu ještě před
tím než půjdu na praxi. Zatím sem svoje fotky asi nedám, a dost dobře
si rozmyslím jestli sem nějaké dám i v budoucnosti, protože se za sebe
dost stydím, ale možná se odhodlám pro nějakou porovnávačku. Bude to
fajn, možná.. U nás na praxi je jedna holka, prvačka nebo druhačka, ted'
přesně nevím, a je příerně.. tlustá. Opravdu. Má jen tukové prsa, a to ještě
dvojky. Nechci tu nikoho pomlouvat, ale už dnes díky Aně nechápu jak to
někdo může vůbec svýmu tělu udělat. Já se rozhodla proti tomu jak vypadám
bojovat. Je to ale kříž. Kříž který si nesu jak a zádech tak na hrudi a běžím
při tom do kopce. Není to snadné. Dost často brečím. Chtěla bych být jako
ostatní hubený holky. Máme na praxi taky jednu holčinu co je hodně vychrtlá,
i když prý jí, vypadá 100% jako pro Ana. Ale po pravdě, která z nás by ses k
tomu přiznala? Už jen pro to aby mě někam nezavřeli bych řekla že nejsem.
Takže pááá sis <3 zase někdy.

Old Chubby girl, new ProAna
18. ledna 2015 v 16:40 | *Sam*
Nikdy jsem nebyla na svojí postavu pyšná. Vždycky jsem tíhla k ProAně.
Od jisté doby kdy mi umřel můj nelepší kamarád, který mě držel od Any
dál, protož viděl že mě ničí, jsem to vzdala. A rozhodla jsem se k Aně
vrátit. Stále nenávidím své tělo. Stále nenávidím sebe. Musím se vám přiznat
sis. Mám příšernou váhu. 89 kg. Sice jsem zhubla z 96 kg, ale pořád to ve mě
hlodá. Chci jít na svých krásných 38-36kg. Chci být dokonalá. Čas od času je
dobré se kouknout na film Black Swan. Je to dost motivující i když psycho.
Jinak má postava je podobná holkám na obrázkách pod článkem.

